Dobrovolná služba

Jarní prázdniny u volontérů v Nové Hradečné

11. 3. 2011 14:38
Rubrika: Akce

Právě jsem se vracel z návštěvy ve své domovině a věděl jsem, že před námi jsou tři krušné dny. Asi jsem z toho moc velký strach neměl, ale přece jenom mělo nám přijet 13 dětí. Navíc ve věkovém rozpětí od 5 do 15 let. Pravda strach to nebyl, vlastně jsem se docela těšil. Program byl nachystaný, jídlo už bylo ve špajzu, takže opravdu už jsme se mohli jenom těšit. Ráno jsme byli na mši svaté v místním kostele, a když jsme se vrátili, tak se začaly na dvorku míhat auta jedno za druhým a dětí neustále přibývalo. Sám jsem musel pro 3 dětičky zajet do sousední obce Oskava. Skutečně nás v poledne bylo na faře, počítaje i s panem farářem a s Láďou, který nám pomáhá s realizací, 17.

Dopoledne jsme hráli na dvorku různé hry, nejvíc se však uchytla, teď nevím, jestli ten název řeknu přesně, partyzánská schovka. S tou jsme vydrželi až do oběda. K obědu byla polévka a potom byl špíz, který si děti samy připravily a k tomu americké brambory. Po obědě jsme na chvilku odpočinuli a vydali se na Bradlo. Krásný kopec tyčící se zde na rovinatém kraji do výše 600 m.n.m.. Po cestě jsme se setkávali s různými úkoly. Například všichni starší si museli zavázat oči a přivázat si k rukám provázky a mladší nás pomocí těchto provázků vedli. Bylo krásné, když nás nasměrovali třeba do nějakého bláta… . U dalšího úkolu jsme zase museli ve dvojicích malovat obrázek jehož téma jsme si vylosovali. Příliš jednoduché. Na dalším stanovišti jsme si zase měli vybrat jedno písmeno z abecedy a potom jsme museli až do dalšího stanoviště začínat každé slovo na námi zvolené písmeno. Za každé nesprávně řečené slovo jsme se museli o 10 kroků vrátit zpátky. Takže Ben, který byl nejukecanější, tu trasu prošel minimálně dvakrátJ. Pří jednom z úkolu jsme museli transportovat nejmladší členy na z rukou udělaných nosítkách a to bylo zvláště pro některé skupinky hodně náročné. Poslední úkol měl golfový charakter. Pomocí klacku (golfové hole) jsme museli „došťouchat“ přiložený míček až na Bradlo.

Na Bradle jsme mohli vidět krásný západ slunce. Cestou zpátky jsme se rozdělili na rychlejší skupinu a pomalejší skupinu, také můžeme říct rychlejší a mladší. Ti rychlejší se nechali vést Benem a došli podstatně později než naše pomalejší skupinaJ. Holt my jsme tolik nevyužívali zkratek. Po návratu byla večeře a po večeři modlitba v kostele a potom kdo chtěl, mohl jít spát, a nebo se dívat na film o Matce Tereze.

Druhý den jsem ráno šel vařit čaj a Janča už chystala snídani. O půl sedmé jsme spustili budíček. Než se holky vykodrcaly tak to chvíli trvaloJ. Kolem sedmé jsme se nasnídali, nachystali si baťůžky na výlet a před osmou jsme vyšli na vlak. Moc nechybělo a nejmladší Pavlínka výlet málem absolvovala v papučkách. Cestou vlakem jsem úplně vytuhl a probral jsem se až před Olomoucí. Tramvají jsme dojeli k Dómu a tam jsme se šli podívat do katedrály. Odtud jsme si to nasměrovali na kurii, kde nás se vši pohostinností pustili na záchody. Potom jsme se byli podívat do průjezdu na biskupství a tady děťátka vzaly útokem prodejnu MCM. Pán nám tady domluvil cestu do věže katedrály a dal nám obrázky s modlitbami za kněze. Potom jsme se prošli k teologické fakultě, abychom viděli, kam chodil pan farář do školyJ. Potom už jsme se vydali k věži. Zhruba v polovině druhé největší věže v ČR jsme si dali zastávku a podívali jsme se na druhý největší zvon v ČR a největší ručně poháněný(to je tentýž). Někteří už zde zůstali, ale větší polovina pokračovala dál. Po absolvování dalšího schodiště zůstala většina na místě včetně Pavlínky, která sem byla vynesená. Skupinka 6 pokračovala výš asi do poloviny konické či jehlanovité části věže a tady jsme opět jednoho opustili a pokračovali schodištěm k ochozu, na který jsme si vylezli. Ocitli jsme se tak na 81.metru věže katedrály. Celou (ač ženský rod u Olomouce nerad používám) Olomouc jsme měli jako na dlani. Cesta dolů byla náročnější podhled do hloubky asi 20 m nebyl vůbec příjemný. Zvláště potom s Pavlínkou v náručí, která měla statečně zavřené očiJ.

Na horním náměstí jsme měli hodinový rozchod, po několikerém obejítí náměstí jsme začali hrát vláček. Hra, která spočívala v tom, že jsme museli co nejrychleji v řadě za sebou obejít náměstí. Mohlo se však jít jen za nějakým nezainteresovaným člověkem. Musím říct že jsme tak vytvořili show pro celé náměstí včetně městské policie. Jedna paní to pokazila, když se podívala do výlohy a zjistila, že za ni jde ocásek asi 10 lidí. Ale místní lidi se bavili a my takyJ. Po skončení rozchodu jsme se vydali do kněžského semináře. Prolezli jsme všechny jídelny co tam jsou (a že jich bylo…) všechny kaple a kde co všechno. Odtud jsme zamířili na nádraží. Zpátky jsme byli kolem půl šesté a tak po převlečení a opláchnutí se jsme povečeřeli.

Potom jsme hráli podnikatelsky inspirovanou hru, kdy děti ve skupinkách měly za úkol vymyslet vynález, k němu vytvořit reklamu a taky technickou dokumentaci a potom měli za úkol přesvědčit investory ke koupi toho vynálezu. Investorům se však moc nelíbil ani dávkovač kapek, ani boty pro chůzi po vodě, ani jed na mravence, co může otrávit i dítě, ani energy protejnový nápoj. Čas se však nachýlil a tak jsme se pomodlili a pomalu jsme se unaveni odebrali na kutě.

Ráno jsme začali rozcvičkou a snídani a potom se nám některé děti už rozeběhly včetně našeho velkého pomocníka Ládě. Potom jsem provedl střídání v kuchyni a šel jsem vařit za pomoci Pavlínky a Janča šla ven s dětmi hrát hry. Poté co jsme měli jakž takž navařeno přišla Janča a vyrobila ještě polívku a tak jsme pojedli. Po obědě jsme hráli deskovky a uklízeli jsme a také jsme se vrhli do původně plánované bojovky a motivy svatých. Všechna družstva však měla stejný počet bodů, takže všeichni byli prvními a taky posledními. Pro děti si postupně přijížděli rodiče a tak už nám jich tu zbylo jen několik kousku. Když přišel čas měe sv.tak jsme se tam odebrali i se zbylými dětmi a po mši si pro dvě děvčata přijeli prarodiče a další tři holky jsme odvezl do Oskavy. Když jsem se vrátil, tak fara byla docela prázdná. Ony teda mezitím přišly další děti na náboženství pro předškoláky, ale už jsme si mohli poklidně vydechnout a říct si jaké to byly krásné tři dny a fakt, že byly.

sepsal: Tonda Dorazil - volontér z Nové Hradečné

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio